Lukáš Vaculík

Kia má na Slovensku nejmodernější průmyslovou zónu pro výrobu automobilů na světě otevřenou v roce 2006. Blízko Žiliny leží rozsáhlé haly tohoto Korejského výrobce, kde se nachází kromě montážní haly také lisovna, svařovna, motorárna, administrační budova, odkládací parkoviště a další budovy pro korejský management nebo školící centrum. Na volné ploše je testovací dráha. Tento kolos zvládne vyrobit až 350 000 aut ročně, každou minutu sjíždí z linky jedno vozidlo.

Nešlo odolat

Organizoval jsem návštěvu tohoto závodu pro české majitele a fanoušky, což bylo asi měsíc strávený sháněním lidí, kontaktů a splňování požadavků ze strany Kia Motors Slovakia. Vše se povedlo a brány do Kia nám byly konečně otevřeny. Za plotem platí přísné bezpečností opatření, takže se nesmělo téměř fotit. Mnoho fotek můžete najít na internetu, včetně videí. Ovšem jen co jsme se dostali za vrátnici, naskytl se nám netradiční až divný pohled. Všude bylo uklizeno, ani lísteček a po okolí pořád pobíhal maník z úklidové čety. Neustále kolem projížděli a procházeli Korejci. Bylo cítit, že jsme v jiném světě. Pak jsme kolem čisté a pestré jídelny prošli zahrádkou do administrační budovy. Zde sídlí hlavně management celého závodu. Opět všechno sterilní, naleštěné a čisté. Tohle uslyšíte ještě mnohokrát. Možná za to může politická návštěva, která zrovna probíhala.

Procházíme zrovna kolem zdi historie automobilky, kde jsou malé modely od počátku značky až do dneška. Naproti jsou již vystavené skutečné aktuální vozy Sportage a Ceed. Mnoho lidí vyslovuje „sportáž“, ale správně je „sportydž“ - poznámka autora. Zastavujeme se v hale, kde je zmenšený model celé průmyslové oblasti. Ještě jsem neřekl, že jsme dostali velmi příjemnou instruktorku, takže prohlídka uběhla strašně rychle. Asi patnáct minut hovoří o celém závodě a popisuje každou budovu. V areálu je také hřiště pro zaměstnance, kteří mají mimo jiné vlastní autobusovou dopravu a lidi jsou svážení až ze 100 km dálky. Každý zaměstnanec má také možnost pořízení vozu Kia za zvýhodněný měsíční pronájem. Na předsunutém parkovišti mnoho jiných značek ani nebylo. Kromě hal Kia se zde nachází koncernové společnosti Hyundai, které vyrábějí železo, motory a jiné komponenty. Hyundai má mnoho pod společností, od vlastních železáren, po stavebnictví atd. Prostě si všechno zařídí sami. Stačí se podívat na Samsung, který dělá také tisíc a jednu věc. V tomhle se Korejci nezapřou.

Zmenšenina celého závodu

Když jsme u těch motorů, na Slovensku se vyrábí několik druhů motorů, které na oplátku vyměňují s Nošovicemi za spojky, které se vyrábí v českém Hyundai. Dva nové motory Kappa používané v nejnovějších verzích automobilů Kia se dovážejí hotové z Koreje. Někde jsem četl, že to je kvůli výrobnímu tajemství, které nesmí opustit Koreu. Svůj recept na špičkové motory mají asi uchován někde v trezoru na dně oceánu. Velký prostor je stále volný pro rozšíření výrobních kapacit. Jak jsem psal, Korejci mají vlastní vilky hned v kopcích vedle závodu. Také dbají na vyškolený personál, takže necelých 90 % zaměstnanců bylo školeno v domovské Jižní Koreji. Průměrný čistý plat zaměstnanců bez managementu činí 1250 Euro. V závodě pracuje kolem 3 800 lidí a stále jich je nedostatek, takže Kia spolupracuje se školami a snaží se vychovat nové dělníky.

Kia Cee'd, druhý nejprodávanější model

Celkově se Kia angažuje v mnoha oblastech a pomáhá jak kraji, tak celému Slovensku. Třeba rekonstrukcí nemocnic, budováním dálnic, hřišť. V mnoha situacích zastupuje stát. Sledujeme instruktážní video v malém kinosále, kde se na nás valí další spousta informací. Opět se některé věci opakují nebo upřesňují, třeba že největší vývoz jde do Velké Británie, Španělska a Německa. Česko a Slovensko má na odbytu minimální podíl. Nejvzdáleněji destinací je Rusko, kde ale kvůli horším politickým vztahům klesl vývoz nejvíce. Kia rychle zareagovala a oslovila nové trhy, především jižní země a Afriku. Čísla však nejsou tolik zajímavá. Pak přichází na scénu desítky ocenění, které Kia získala několikrát v řadě ve všech oblastech a někde má dokonce prvenství. Cílem je vytvoření nejlepšího výrobního závodu na světě, což se dá říct, že již splnili. Zatím máme všichni úžas, ale pořád to jsou marketingové a propagační materiály, které na nás každopádně zanechaly kladný dojem.

Práce snů, pro management

Konečně nastává chvíle, kdy se přesuneme do výrobních hal. Nasazujeme ochranné brýle a naslouchátko, protože stroje dělají pořádný hluk. Zatím procházíme karosárnou, která je plně automatizovaná a není zde ani živáčka. Opět úřaduje čistota, stroje makají na plné obrátky a nové díly putují do další části, kde se svařují, což je opět automatizovaný proces. Jiskry lítají metry daleko. Všechno utíká strašně rychle, dokázal bych se na to koukat celé dny, ale skupinka se posunuje dále a nesmíme se moc roztahovat. Organizace tady funguje perfektně. Zatím jsme potkali jen pár lidí v bílých tričkách a červených montérkách, což je vkusný místní dress code. Přes dveře vidíme do nekončícího skladu součástek, které čekají na své naložení a použití. Některé díly, jako palubovky, sedadla, apod. dodává koncern PSA, tedy Peugeot a Citroën. Kia není úplně soběstačná a spoléhá se na jiné dodavatele. Ty si samozřejmě hlídá a dělá u nich neustálé audity, stejně jako u sebe. Pamatujete, když dodavatelé zastavili dodávky dílů pro Volkswagen? Tomu se chtějí vyhnout.

Takových informačních zdí je tady plno

Pomalu přecházíme k výrobní lince, kde karosérie nabírá tvary a lze poznat, o jaký model se jedná. Zde jsou již lidé, kteří obsluhují stroje, jako vrtačky, ramena a jiné pomůcky pro umístění všech dílů. Tak to jde krok za krokem, až se poskládá celé vozidlo. Lidé u pásu nedělají za směnu jeden úkon, ale celkem změní tři stanoviště, aby se nezbláznili. Většinou to jsou svalnatí muži, ale ženy tady mají také své místo u méně fyzicky náročných operací. Kolem pořád projíždějí vozíky s materiálem, lidi na kolech a koloběžkách. Všude jsou odpočinkové zóny. Nemají to špatné, ale stojí celou směnu, poslouchají hluk a jsou pod tlakem. Prostě dřina tak nebo tak. Na stropech jsou motivační cedule se slogany a také tabule ukazující stav. Každý den je výrobní plán trochu jiný, uzpůsobený požadavkům trhu, skladovým zásobám a dalším faktorům. Za naší přítomnosti bylo vyrobeno více aut, než mělo, což se pravděpodobně projeví na odměnách. Celkově mezi závody Kia po celém světě panuje soutěživost.

Kia nevyrábí na sklad, takže každé auto, které sjíždí z linky, má již svého zákazníka. Já jsem na auto čekal tři měsíce. Na odkládací parkoviště se vejde necelých 10 000 vozů, které se obratem nakládají na kamiony nebo vlak. Když pojedete kolem, určitě nějaké potkáte. My jsme to beznadějně přestali počítat. Dostáváme se ke konci linky, kde odjíždějí hotová auta, které míří na kontrolu brzd, případně vadná auta čekají menší opravy, které zvládnou udělat na dílně. Každý den je pečlivě zkontrolován každý model hlubokou diagnózou, která zabere 8 hodin skenování a analýzy, čímž se vyloučí jakákoliv odchylka výroby.

Co říci závěrem? Bylo fascinující, jak promyšlený, jednoduchý, fungující systém a procesy mají implementované. Když si vzpomenu, jak fungují mnohé IT firmy, tak to je přesně způsob řízení a myšlení, který jim zatraceně chybí. Plány, preciznost, kontrola, kvalita a promyšlené procesy. Není divu, že Kia byla zvolenou nejlepší automobilkou na světě, tohle vás v tom jen utvrdí.

Už je to hodně dávno, kdy jsem poprvé uviděl počítač. Bylo mi jen pár roků, hádám 4 roky, ale stále si vybavuji bednu, která měla v sobě základní desku se sloty a na obrazovce psalo nějaký text. To mě ani tolik nezajímalo, ale spíše videohry, které měl bratranec na této mašině. První gamesy si už moc nepamatuji, kromě nějakých záblesků a samozřejmě to byly 2D hry. Později přišel první revoluční Doom, u toho jsem se hrozně bál, nedokázal jsem ho hrát sám a raději jsem se koukal. Další, co si namátkou teď vybavuji je legendární Carmageddon, u kterého jsem se naopak bavil. Dále nějaký letecký simulátor, to mi taky nešlo a střílečky. Asi nejvíc vzpomínám na hru Driver, která dodnes patří mezi mé oblíbené, jako celá tato série detektiva Johna Tannera. Poslední jmenované jsou střípky 3D, které tehdy zažívalo nebývalý rozmach, nicméně stále jsme hráli především 2D hry, třeba později ve školce (ano, měli jsme počítač, na který se stála fronta!) a pak na počítači otce. Možná si říkáte, že dříve zmíněné hry nejsou úplně vhodné, vždyť to jsou krváky, kde zabíjíte monstra nebo přejíždíte lidi a krávy. Ovšem je to hra, kus kódu, čísla, elektrické obvody a takto se celou dobu k počítačům stavím. Proto se nikdy nedokážu do hry úplně vžít. Tím spíše je vnímám z technologického hlediska, a proto se trochu věnuji grafice, enginům a vůbec tvorbě her, kterých jsem sám několik vytvořil.

Carmageddon se dočkal také portu na Android

Později kamarád dostal svůj první počítač, přičemž jsme začali objevovat nové hry a klasiky jako Wolfenstein 3D, Grand Theft Auto, Need For Speed, atd. Stále v předškolním věku mám již bohatou zkušenost, ovšem umím tak maximálně spustit hru. Začal jsem nakupovat hry a herní časopisy GameStar, Doupě, Level a později už jen Score, které jako z posledních přežilo až do dneška. Doslova jsem hltal každý článek a recenzi, což se potom projevilo v mém psaní a taky jsem získal zajímavé kontakty. Ale zpátky, neskutečně nás chytlo Lego Racers, která šla hrát na split screen. Mohli jsme hrát dva na jednom počítači a dnes má takovou featuru snad jen jedna nová hra za celý rok. Taková blbost, ale prostě závodění s vlastně postaveným autem po Lego světě mělo něco do sebe. O to víc je mi líto dnešních Lego her podle filmů, které jsou pořád o tom samém. Btw Lego Movie je awesome! :)

Tehdy mi operační systém moc neříkal a stále se bavíme o dětství v předškolním věku. Změna nastala, když jsem dostal svůj první počítač, na který bych raději nechtěl moc vzpomínat. Windows XP byl novinka, tento PC mi vydržel téměř deset let a běžel na historickém Intel Celeron 1.7 GHz, 128 MB RAM + nějaká integrovaná grafika, takže žádná paráda. Z desítek her, co jsem tak různě dostal, se podařilo spustit jen pár a nejvíc mi bylo líto Operation Flashpoint, na kterou jsem se hodně těšil. Ani Vietcong nebo Mafie moc nefungovali a začalo kolečko upgradů na lepší grafiku. Pár let takto počítač vydržel, zvětšila se operační paměť a přidala AGP grafika GeForce FX 5200 (sakra, to si ještě pamatuji?), ale nějak více se do něj nezasahovalo. Popravdě ani nepamatuji, kde skončil, možná se prodal. Nebyla to moc herní mašina, zdaleka ne. Internet byl v plenkách.

Takhle vypadal PC, za těch 20 let se na povrch moc nezměnil

Později přišel upgrade platformy na nový Intel Core2Duo e8400, s tím nová základní deska Asus P5K, grafika ATi Radeon X550 (jediná karta od ATi/AMD, kterou jsem kdy měl), 1GB paměti DDR2 a to vše do nové skříně CoolerMaster Elite330, která vydržela do letoška, takže dalších deset let, ale více později! To už byla pěkná mašina, výkonný dvoujádrový procesor akorát brzdila ona ATi grafika, kterou nahradila úplná novinka GeForce 8800 GTS, přesně v době uvedení nejnáročnější a vizuálně nejlepší hry – Crysis. Vysoké detaily nebyly problém, takže ultimátní herní sestava byla na světě. Tím se mohl chlubit málokdo a rozjet tuto hru na ultra detaily nedovedla žádná grafika, to až s odstupem času. Přesto před koncem reklamační doby grafika odešla do křemíkového nebe, jelikož začala vykazovat artefakty, což na reklamaci neradi uznali, protože mi museli vyplatit tučnou částku zpátky.

Neadekvátní náhradu jsem po nepříjemných dohadech odmítl. Pár peněz jsem ještě přidal a koupil nejvýkonnější dvoujádrovou grafiku GeForce GTX 295 od MSI a takovou chybu už nikdy neudělám (dnes už ani multiGPU nejsou, SLI a CrossFire jsou taky mrtvé technologie). Nebyla vůbec pomalá, výkonu měla na rozdávání, ale z konstrukčního hlediska to byl vývojový experiment a časem se začala přehřívat + opět naskočili artefakty jako měla předešlá GF8800. V reklamaci jsem dostal nový kus, který byl na tom stejně, a do třetice všeho dobrého jsem dostal novou revizi s vylepšeným chlazením, kde ovšem Asus šetřil na kondenzátorech, proto grafika nehorázně pískala při nejen vysokých FPS a po měsíci opět nastaly zase artefakty. Když jsem dostal znova peníze, řekl jsem si, že už nikdy nebudu tolik investovat do high-endu, který má malou životnost, což už dnes nemusí platit.

chudák Ati x550 a monstrum Nvidia GTX295

Zrovna po neúspěchu a fiasku řady Nvidia GeForce GTX 4xx nastupovala nová generace Fermi grafik GTX5xx, takže jsem koupil střední třídu GeForce GTX 570 od Gigabyte za poloviční cenu původní GTX 295 a vydržela spoustu let. Dodnes si na ní lze zahrát spoustu her na střední a vysoké detaily. Je to jedna z nejlepší grafik, kterou jsem doteď vlastnil. Zbytek jsem investoval do zbytku nové sestavy. Nastala doba čtyřjádrových procesorů a byl čas opět na výměnu platformy z Intel na novinku od AMD, šestijádrový Phenom II X6 a s tím opět výměna zbytku sestavy za desku Asus M4A89TD PRO/USB3, 4 GB RAM DDR3, později zvýšeno na 8 GB a zdroj Forton 700W. Tento počítač mi vydržel vůbec nejdéle ve stejném složení komponentů.

skříň TRON, The Grid

Jestli bylo AMD správnou volbou? Určitě, protože jsem ho sehnal za skvělou cenu, má velký potenciál k přetaktování a nabízí šest fyzických jader oproti virtuálním od Intelu. Už od předchozí sestavy s e8400 jsem experimentoval s overclockingem, což je zvýšení frekvence/taktu = výkonu. S tímto Intelem se mi podařilo dostat na 3.6 Ghz ze základních 3 GHz, což bylo slušné na box chladič. S AMD Phenom II X6 se pohybuji na hranici 4 GHz a to se nejedná o Black Edition s otevřeným násobičem! Musel jsem vyměnit boxový chladič procesoru za Hyper 212+, udělal průhlednou bočnici, „optimalizoval“ chlazení a přidal LED podsvícení. Prostě mě chytil tuning a tak tento cirkus můžete zhodnotit podle přiložených fotek. Kapku jsem to přehnal.

tomu říkám elitní cirkus uvnitř

Asi před rokem jsem nevědomky odstartoval projekt “Downgrade”, který se tak na začátku nejmenoval a ani to nebyl projekt. Primárně šlo o vyřešení tohohle cirkusu v něco elegantního a tichého. Začalo to úplně z jiného konce - přidáním nových disků. Rychlého SSD Evo 850 pro systém Windows 10 x64 PRO. Počítač se znatelně zrychlil v odezvě. Výměnu jsem udělal jak v počítači, tak na notebooku a v obou případech byla migrace disků bezproblémová a velice přínosná.

nepostradatelně rychlé SSD pro PC a notebooky

To byl pomyslný start, jelikož o pár měsíců později, když už jsem se nemohl na onen cirkus ve skříni dívat, vyměnil jsem upravnou skříň Elite 330 za NZXT Source 340 zároveň s totální výměnou chlazení za čtyři tiché větráky Noctua v ceně dražší, než skříň samotná, paradox. Nuže úplně jsem vyhodil mechaniku, jelikož toto je dnes prehistorický kus hardware a skříň s tím počítá, protože ani nenabízí šachtu pro DVD mechaniku. Přední panel je naprosto čistý a pod lesklým krytem jsou ukryté prachové filtry a dva velké ventilátory, které vhání chladný vzduch prostupující skříní přes CPU a GPU, až ven zadní částí, takže úplně jednoduché a efektivní airflow. Horní perforaci pro větrák jsem nevyužil. Zdroj. kabely a disky jsou zcela v oddělené spodní části, takže nekazí vzhled při pohledu průhlednou bočnicí. Není to žádné ořezávátko a je z kvalitní oceli, což se podepsalo na hmotnosti této case. Nic ovšem nevrže a perfektně lícuje. Nabízena je také v jiných barvách.

robusní NZXT s340

Ostatní komponenty zůstaly stejné a další na ráně byl zdroj. Starý Fortron, což je chobotnice se zbytečným výkonem 700 W vydávající podivný bzučící zvuk. Byl kandidátem na okamžitou výměnu, než napáchá větší škody. Vybrat spolehlivý zdroj není žádná sranda, EuroCase a jiné pochybné značky jsou skoro životu nebezpečné, pokud nechcete přijít k úrazu při výbuchu nebo vyhořet, čehož jsem byl na servise nejednou svědkem. Ani značky jako Enermax nebo Seasonic už nejsou proslulé jako kdysi, Fortron už vůbec.

nebezpečná chobotnice Fortron Epsilon 700W

Kvalitní zdroje CoolerMaster jsou ve vyšší cenové kategorii a tak jsem po hledání došel k Corsair RM550x, který má velmi pozitivní hodnocení. Tento 550W zdroj má vysokou účinnost přes 90%, certifikaci 80+ a v nízké zátěži nepotřebuje chlazení – naprosto tichý v pasivním režimu. Největší výhodou oproti chobotnici Fortron je jeho plná modulárnost. Nepotřebujete kilometry kabelů, ale jen ty, které využijete. Výměna zdroje byla hračka a zapojení také. Snadná kabeláž a nic není skoro vidět.

Plně modulární a výkonný zdroj Corsair RM550x

Nyní jsem se soustředil na grafickou kartu, protože GTX 570 už má přeci jen po těch letech úzké hrdlo 1280 MB video paměti, které nestačí při dnešních high-res texturách zabírající gigabajty místa VRAM. Těsně to vypadalo na AMD Radeon RX480, což měl být konečně nový rudý král střední třídy, dokud Nvidia neuvedla GeForce GTX 1060, kterou jsem nakonec zvolil opět od Gigabyte s duálním chlazením Windforce 2X, přetaktováním a pasivním režimem za cenu podobné jako kdysi GTX 570. Navíc má kovový backplate, který zabraňuje prohýbání tišťáku GPU, což je u dlouhých grafik problém. Výkon a účinnost Pascal architektury je zase jinde, většina her běží nad 60 FPS ve FullHD rozlišení. Navíc jsem objevil chybu s podsvícením, kterou Gigabyte do dvou týdnů opravil, takže klobouk dolů za pohotovou reakci. Ani monitor nezůstal bez výměny a starší kousek Asus VW222u s rozlišením 1680x1050 nahradil 1080p AOC LED monitor. Bohužel 4K monitory jsou stále cenově nedostupné a technologie jako FreeSnyc nebo G-Sync málo rozšířené, škoda.

Gigabyte GTX 1060 a GTX 570 pěkně bok po boku

Poslední vylepšenou komponentou jsou paměti ADATA 8 GB na HyperX Fury 16 GB RAM, což je na dalších pár let dostačující kapacita. Z původní a již třetí sestavy zůstal jen šestijádrový procesor AMD Pentium II x6 přetočený na necelých 4 GHz a základní deska od Asus, protože je zatím dostačují a nějak výrazně nebrzdí. Výhledově možná příští rok bude upgrade na nový Intel nebo AMD ZEN generaci. Tohle byl tedy projekt Downgrade, jehož cílem bylo méně tuningu (cirkus), méně hluku, menší spotřeba a větší výkon. Kupodivu jsem tuhle výměnu nedělal kvůli hrám, na které už stejně čas nemám, ale kvůli pohodlnější práci. Dělám spoustu výkonově náročných operací, kde je výkon zapotřebí a pokud se vám tato sestava zdá hodně brutální, tak máte malý rozhled a věřte, že to je spíše entry level sestava, než pořádný compute machine. Vždy mám rád věci, kde platí pravidlo "It just works"

samostatný 4 GB DDR3 modul Kingston

Na kolik takový "downgrade" vychází?

Monitor: AOC i2481FXH 24" LED (4 420 Kč)
Case: NZXT Source 340 (1 839 Kč)
Fans: 4x Noctua NF-P12 PWM (1 860 Kč)
GPU: GIGABYTE GeForce GTX 1060 GAMING G1 (8 647 Kč)
Memory: 4x Kingston HyperX Fury 4GB (2 396 Kč)
SSD: Samsung 2.5'' SSD 850 Evo 250GB (2 800 Kč)
Power: Corsair RM550x (2 567 Kč)

Celkem: 24 529 Kč

Výsledky měření

Určitě je zajímavé, jak si vede sestava z pohledu výkonu. Dnešní procesory jsou na tom dost bídně. Výkon na jedno jádro dlouhodobě stagnuje a proto se společnosti honí za počtem jader a multivláknového zpracování. V případě, kdy můžete rozdělit práci enginu na různá vlákna, je tento krok přínosný. Herní engine může být optimalizovaný tak, že jedno jádro zpracovává fyziku, jiné AI a další třeba podprocesy. Naopak, nejvíce si pomůžete upgradem grafiky, které každým rokem posouvají hranice. Testoval jsem při 1080p a minimálně dvojitém vyhlazování bez zapnuté vertikální synchronizace, protože zamkne snímkování na 60 snímků a nedozvěděli bychom se maximum. Pro samotné hraní doporučuji vždy vypnout VSync a zapnout jej v ovladačích grafiky, kde je speciální režim Fast od Nvidia, který zlepšuje normální synchronizaci a nedochází k velkému input lagu. To je prodleva mezi stiskem a adekvátní reakcí na obrazovce. Představte si herní postavu, stisknete šipku nahoru a ona se pohne za několik sekund. To je přemrštěná ukázka zpoždění reakce na stisk a normálně se pohybuje v rámci těžko registrovaných milisekund. Pro obstojné hraní se považuje 30 obrazových snímků jako minimum, kdy je obraz plynulý bez trhání, ale optimální je hodnota 60 FPS, což se považuje za dnešní standard. Platí všeobecné pravidlo, že čím větší frekvence, tím líp, ale některé hry, potažmo engine, s tím mohou mít problémy a dochází k nečekaným situacím. Třeba The Crew jede maximálně 60 FPS a nelze to změnit. Fallout 4 má při vyšší frekvenci bug při odemykání zámků, které je o to rychlejší, o kolik máte více FPS. Při 30 snímcích je otvírání normální, při 120 abnormálně rychlé. Někdy je to sranda. Hry mám nastavené na maximální úroveň, někdy umožní jen velmi vysoké, jiné ultra, ale vždy maximum, co nastavení umožní. Výsledky mě hodně potěšili, protože jsou dostačující a s lepším procesorem by mohli být ještě o pár snímků lepší, takže je tady potenciál na další upgrade. Testovací metodika je jednoduchá, měřil jsem přes Fraps hodinku hraní, bez loadingu a cutscén, čistě ingame sekvence. Občas mohli snímky klesnout pod 40 FPS, jindy se dostali na 180 FPS, prostě podle situace a tabulka podává průměrnou hodnotu. Nepouštěl jsem se do hlubokých analýz.

Starší PC sestavy

Fotky

Lidi, se kterými se potkávám, často zajímá, zda pracuji v Google, což je díky mé angažovanosti k této globální společnosti přirozené. Když se podíváte na mé sociální profily, dojdete k podobnému závěru a sám se na LinkedIn považuji za „Digitálního patriota“. Nejsem tvrdohlavý a nepropaguji Google na každém rohu, ale když něco funguje, tak proč o tom otevřeně nemluvit a nedoporučit to dál? Žijeme v úžasné době, kdy máme dostupné informace ihned a všude díky nástrojům nebo aplikacím, které jsou téměř bezplatné pro všechny bez ohledu na brand. Z letité praxe pozoruji a stále se mi potvrzuje, že lidé nemají zkušenosti, bojí se a neví, jak se těmto novým možnostem přizpůsobit. Částečně je třeba změnit samotné myšlení a pochopit, jak vlastně moderní technologie fungují. Chci lidem pomoci nakouknout do tohoto nového světa, který už ani nevnímám a přijde mi jako samozřejmost. Abych se vrátil na začátek, tak nastává pravda pravdoucí, že pro Google skutečně nepracuji, ale byl jsem třeba na workshopu české pobočky Google, která se nachází v Praze. Proto si dovoluji onen provokativní nadpis. :)

Staré logo na recepci Google, Praha

Před několika lety nebyl Google ani v mém hledáčku zájmu, neměl tolik služeb a znal jsem jej obdobně jako většina lidí na světě - dobrý vyhledávač. Věci a životní události do sebe zapadají podobně jako ozubené kolečka, které roztočí další a další, čímž se člověku rozšiřují obzory. Jedno takové kolečko spustil Android, tehdy neznámý operační systém a můj první chytrý telefon jsem si vybral právě s tímto začínajícím systémem. Časem jsem se pustil do jeho úprav a dostal se do úzké komunity vývojářů různých vylepšení. Načerpal jsem určité zkušenosti a zjišťoval více informací. Začal jsem o nich psát a dostal se do povědomí jiných lidí, kteří mě oslovili, ať píšu technické články pro jejich redakce. Nejvíce se mi líbila Dotekománie v době, kdy byla ještě malý blog čítající několik fanoušků do mobilních telefonů, včetně mě. Částečně zde přispívám do dnešního dne a jsem rád, že jsem mohl být u přerodu z blogu na jeden z největších českých internetových magazínů o mobilním světě.

Google I/O 2016 Extended, Ostrava

Právě díky této příležitosti jsem také psal o novinkách, které Google postupně zaváděl. Jsem jeden z aktivních uživatelů sítě Google+, Youtube, Maps, Documents a dalších služeb, které jsem začal používat také v práci, jelikož jsme postupně začali nasazovat prostředí Google Apps vedle klasické platformy Microsoftu. Jednou jsme na Dotekománii publikovali článek o nově vznikající skupině GXG Ostrava, který mne nápadem natolik zaujal, až jsem kontaktoval zakladatele této komunity, dnes již blízkého kamaráda a kolegu Filipa, že se rád do této pro mě neznámé oblasti zapojím. Bylo to zcela něco nového, teprve jsem se v Ostravě rozkoukával a neměl žádné povědomí o skupinách GUG, neboli Google User Groups, ale cítil jsem něco výjimečného. Dali jsme si schůzku a pak už to šlo ráz na ráz. První akce, druhá a náhle úplně jiný svět, bez předchozí zkušenosti s organizováním nebo přednáškami. Během dvou let působení jsme úspěšně uspořádali desítky akcí a také jednu z největších, jakou lze v rámci této komunity spáchat – samozřejmě vývojářský festival DevFest.

GUG howtování, jedna z interních akcí

Náš Ostravský tým se brzy obohatil o nové členy a celkově jsme se posunuli o kus dále. Chce to chvíli na pochopení mentality komunity GUG, všichni děláme to stejné a přesto něco jiného. Ze začátku můžete být trochu zmatení, už ze samotné struktury, kde GUG.cz je nezisková organizace, která spojuje fanoušky z celé České republiky se zájmem o nové technologie a tito lidé mohou ve svých městech svobodně zakládat skupiny podle typu zaměření na školy (GEG), byznys (GBG), vývoj (GDG) nebo uživatele (GXG). Sám jsem začínal v poslední zmiňované, ale momentálně působím skoro ve všech. Je třeba říct, že v komunitě panuje volnost, otevřenost a nápady jsou vítány s úsměvem. Mám možnost poznat spoustu lidí z různých oborů, či povolání a jak jsem říkal, i když téměř všichni děláme v informačních technologiích, každý děláme něco jiného a díky pestrosti naší komunity si dokážeme navzájem pomoci. Každý svým způsobem přiloží ruku k dílu a to je základní kámen, co dělá GUG nejlepší komunitou, která dlouhodobě funguje, roste a zlepšuje se. Zmiňované skupiny existují v mnoha zemích, ale Česko je zcela jedinečné. Ať už počtem členů, akcí nebo v komunikaci a postavení. Výhodou členství a aktivity v komunitě je příležitost dostat se na zajímavá místa, konference, získat podporu, či partnery a poznat zajímavé lidi z různých firem nebo škol, jelikož naše řady zastupují také profesoři. Tohle byla moje cesta, na níž jsem měl možnost dostat se třeba do českého Google, která zdaleka nekončí tady a vůbec by mě kdysi nenapadlo, že moje životní dráha povede zrovna tímto směrem. Díky všem, kteří tohle umožnili ;)

„Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš“

Přes rok ježdění s novým autem Kia Cee‘d je fuč a tak jsem si řekl, že se zpětně podívám, jak vlastně obstává a jak jsem nebo nejsem spokojen? Pokusím se projít všechny důležité mezníky od výběru po zkušenosti z jízdy. Najezdil jsem pěkných 20 000 km a prošel první servisní prohlídkou, takže mám první reálné zkušenosti. Kolo je a bude můj oblíbený dopravní prostředek, na kterém jsem najezdil tisíce kilometrů v dětství a další do školy až doteď. To už se nedá říci o hromadné dopravě jako autobusy nebo lokálce, ze kterých se mi jen při pomyšlení dělá špatně. Vůbec nevím, jak jsem mohl vydržet jezdit denně 50 kilometrů v přeplněném, mnohdy ve stoje a vydýchaném autobuse. To prostě po čase nešlo vydržet a musel jsem s tím začít něco dělat.

Lidé se dělí na dva typy. Jedna sorta kupuje použité věci a druhá půlka nové. I když se řadím do té druhé, nemám to té první za zlé. Ono vlastně tím pomáhají udržet životnost věcí, protože co by jinak lidstvo dělalo s použitými věcmi, kdybychom kupovali jen nové? To přece dává smysl. Pro mě je ovšem výhodnější mít auto, co jezdí a nekončí po každé jízdě v servise a pokud se přece jen něco odporoučí, tak neřeším a reklamuji, což naštěstí není můj případ. Na světě je neuvěřitelné množství značek, ale pro běžného smrtelníka se smrští jen na pár možných výrobců. Buď z důvodu nedostupnosti, nebo ceny. Tím člověk okamžitě zapomene na Porsche, Lambo, Audi nebo BMW (prodejna hned stojí naproti mého pracoviště). Pak člověk odfiltruje lepší značky jako Mitsubishi, Mazda, Nissan, Toyota, které nemají početné zastoupení v česku nebo prostě nenabízí modely v hledané cenové kategorii. Seznam v tomto okamžiku nabízí jen pár značek s auty za rozumnou cenu.

Nejrozšířenější Škodovka možná vypadá dobře, ale uvnitř to je stále bezduchý interiér a při konfigurování se mi protočily panenky u výsledné ceny za „nic“. Navíc, jak jsem se později dozvěděl, tak častý servis a poruchovost je u nové Škody normální. Řeknete si náhoda, ale v mém okolí 100% zkušenost a majitelé z toho nejsou dvakrát nadšení. Heslo „Go Futher“ na mě naštěstí neplatí. Sán nemám s Fordy žádnou zkušenost a auta tohoto amerického průkopníka mě nikdy nezajímala a ani se mi moc nelíbili. Prázdný design a celkově americký styl mě nebral. Pak je tady velká skupina francouzských aut Peugeot, Citrón a Renault. Opět k těmto značkám nemám žádný vztah. Ve všech jsem seděl, dva Renaulty řídil a řízení mi moc nepadlo do ruky. Jezdí to, mají slušnou výbavu a výjimečně i pěkný design. Původně jsem měl v hledáčku Clio Grandtour, nechybělo moc a mohlo být moje, ale moje váhavá povaha mě přemluvila počkat. Teď stojí jedno vedle mě a říkám si, jak dobře jsem udělal, protože na živo vypadá jinak.

V době, kdy Hyundai nasadil svoji drsnou tvář rádoby německé značky v reklamách, se mi tato značka doslova zhnusila a přestal jsem o ní jevit zájem, který jsem stejně žádný neměl. Pak je tu menší korejská značka stejného koncernu zvaná KIA, v překladu ki:a pocházející z Asie. Této značce jsem nikdy nevěnoval nějakou větší pozornost, určitě každý pamatuje reklamu „sedm!“ a to je tak vše, co jsem o této korejské značce postřehnul. Nicméně právě v době, kdy jsem vybíral nové auto, prostě nějak osud určil, že to bude právě KIA. Mluvilo se o ní, několikrát jsem si i nevědomky svezl a bylo to fajn. Začal jsem číst recenze, konfigurovat a hledat veškeré informace z diskusí. To mě jen utvrdilo, že KIA bude mým prvním autem.

Velkou roli také sehrála sedmiletá záruka a možnost přestavby na LPG z výroby, což byl jeden z rozhodujících faktorů oproti Renaultu. Pak už to šlo celkem rychle, výběr dealera, kde jsem na první pokus nepochodil, jelikož prodejce byl v pracovní době pryč, takže měl smůlu a šel jsem naštvaně jinam. V Autobondu to bylo už jiné jednání od začátku do konce, kde se snažili pomoci. Svezli jsme se, popovídali a trochu pomluvili Hnujdaj. Ocenění prodejce roku tam nevyselo asi pro nic za nic. Dva měsíce netrpělivého čekání na auto ze slovenské fabriky v Žilině byly trochu hektické, ale jakmile bylo auto připraveno, nečekal jsem ani chvíli. Auto bylo zahaleno červenou plachtou jako by se jednalo o prémiový vůz a bylo naleštěné. Když jsem poprvé jel od dealera domů, tak ze mě opadly všechny obavy z manuálu, jelikož jsem byl zvyklý na automat. Celkově se to těžko popisuje, prostě si vezete první nové auto domů.

Čím větší, tím lepší ne? To je ta česká úměra. Všichni máme doma kombíky a musím říct, že za ten rok se mi mnohokrát osvědčil. Vezení nábytku, vybavení nebo spaní. Velikost je opodstatněná a ani větší rozměry nevnímám. Když jsem vybíral značku, automaticky jsem hledal kombíka. Taky jsem nechtěl úplný základ, takže stupeň výbavy komfort byl příjemný kompromis a hlavním požadavek jsem měl na tempomat. Hlavně jsem nechtěl žádná elektronická kurvítka jako mediální centrum s navigací, vyhřívání čehokoliv, sensory a podobně. Od auta čekám, že pojede a bude v něm příjemně a ne že budu půl dne nastavovat kdesi cosi. A tak to i je, prostě nastartuji a jedu. Pro můj život stačí jeden USB konektor na hudbu nebo nouzové nabití telefonu, toť vše. Já bych si třeba Android jako jeho příznivce do auta nikdy nedal. Takže to, co jsem si vybral, mi nyní slouží dobře.

Jezdí náramně pohodlně a od prvního dne absolutně bez technických potíží. Trochu mi vadí silnější posilovač řízení, který by mohl být v režimu sport tvrdší a celkově odstupňovaný trochu jinak. Režim komfort pak neklade téměř žádný odpor. Řazení je přesné a zvykl jsem si na něj prakticky hned. Navíc pokud pustím spojku rychle, tak nějaký mechanismus typické škubnutí vyhladí, ale to se mi již nestává. Z řazení jsem měl obavy vůbec, ale naštěstí už od začátku jsem si rychle zvykl. Možná prvních tisíc kilometrů bylo třeba vychodit jedničku, ale teď už tam padne sama.

Motor 1.4 CVVT není žádný rychlík, obzvláště s LPG, ale spíše ověřený pracant. Do 2 500 otáček má kultivovaný tichý chod a nad 3 000 začne člověk slyšet, že má něco pod kapotou. Ve městě se stejně drží kolem 1 500ot. a o motoru ani nevíte. Pravda, že LPG občas trochu chraptí, ale při pohledu na ceny kolem 13 Kč/l to je slabý argument. Ani agresivnější jízda Ceeda nerozhodí. Podvozek a pneumatiky drží jako přilepené a auto se nenaklání. Se zimními pneu platí to samé a to jsem se snažil to trochu utrhnout. Na volném prostranství jsem zkoušel nějaké drifty, ale neúspěšně. Samozřejmě je to předokolka, takže moc srandy nelze čekat. Musím vyzdvihnout spolehlivost a skoro žádnou údržbu. Klasické doplnění ostřikovačů a umytí je všechno, co auto od svého majitele vyžaduje. Zatím jsem maximálně spokojen a nenacházím žádné nedostatky, které by mě trápili. Věřte, že jsem náročný a věci si kupuju od toho, aby dělali, co mají. Tohle auto jezdí a vypadá dobře, takže super! Mrzí mě, že jsem nepočkal na nový facelift? Ne, protože bych nemohl auto přestavět na plyn a možná bych dnes neměl Kiu. Když tak zpětně přemýšlím, udělal jsem nejlepší volbu.

Bude to znít neuvěřitelně, ale tohle je první skutečná knížka, kterou jsem si koupil, jelikož mě zajímalo, kdo vůbec je ten záhadný vizionář Elon Musk. Po její přečtení mám snad ještě více otázek, než před tím, ale o tom více později. Četl jsem Isaacsonovu životopisnou knihu o Jobsovi, která nelichotivě popisovala Steva skoro na každé stránce, kdežto v knize Elon Musk: Tesla, SpaceX, and the Quest for a Fantastic Future je více vyváženosti mezi samotným Elonem a jeho společnostmi, popřípadě vyjádření blízkých přátel i nepřátel. Důležitou části skládačky bylo pro mě jeho dětství, které není moc veřejně popsáno a v knize se určitým otázkám snaží stejně vyhnout, což mluví o určitém napětí v jeho rodinných vztazích. Je třeba říct, že nepocházel z chudé rodiny a Elon není typický Afričan, což člověk pozná na první pohled.

Musk sám o sobě vypadá jako člověk malého vzrůstu, ale podle autora knihy se jedná o vysokého chlapíka. Jeho obličej vypadá zvláštně a má za sebou již několik transplantací, které však nepodstoupil kvůli vylepšení vzhledu. Přesto nezapadá mezi lidi ze Silicon Valley. Trpí určitou psychickou touhou zachránit lidstvo, ale připadá mi to, že chce zachránit hlavně sebe před něčím, co ho v dětství ovlivnilo. Nemyslím to ve smyslu, že poletí první letenkou na Mars, jak sám vyvrací a v tomhle mu věřím, ale pokud se povede dostat lidstvo na další planety než Země, bude to pro Elona splněná životní mise. Nicméně mu bude jedno, jak to potom dopadne. Bude to na lidech a jak víme ze Země, lidé nejsou sázka na jistotu. Většina lidí si dává za cíl najít si dobrou práci a usadit se, ovšem Musk má viditelně větší poslání.

To, že Elon drží své společnosti na tenkém ledě mezi krachem a velkým úspěchem naznačuje, že úplně sám jako kdokoliv jiný nic nezmůže. Může se spolehnout na svou vynikající paměť nebo pracovitost, tedy sám sebe, ale bez peněz, ke kterým přišel prodejem společnosti Zip2 a později PayPal (pozn: který nezaložil Musk) by své sny nemohl ani začít naplňovat. Musel slibovat hory doly, aby do jeho firem věřitelé pumpovali další a další peníze. Teslu dělilo před insolvencí jen pár hodin, stejně jako SpaceX mělo namále, pokud by se poslední testovací let nepovedl. Štěstí zatím vždy stálo na jeho straně na základě lží a tvrdého vyjednávání. U Tesla Motors byla jeho pojistka Google, který by společnost odkoupil. Na druhou stranu leze do rybníku mnoha firem, kteří do Elona také nechutně strkají. Vždyť přece přišel odnikud a nyní má smlouvu s NASA a vyrábí 50k aut ročně.

Je však velmi jasné, že si rád smlsne všechnu smetanu a kritické lidi stojící za tímto úspěchem jednoduše bez lítosti vyhodí. Jeho praktiky jsou drsné a pokud by viděl ve vaší firmě potenciál, dokáže vás z ní vystrnadit, udělat ji relativně úspěšnou a prohlásit se za zakladatele, stejně jako v případě Tesla Motors. Bez ohledu na to, jestli by byla bez něho úspěšná nebo ne. Je těžké být jeho zaměstnancem, na které klade obrovské nároky bez zásluh. Jediné, čím se dokáže odvděčit je vyhazov. Ten potkal také jeho dlouholetou sekretářku, která byla jeho pravou rukou. Bylo minimálně pochopitelné, že s rostoucím impériem Elona a také náročnosti má právo na zvýšení platu. Ani ta nebyla vyslyšená, i když šlo po manželce o jeho nejbližšího člověka. Musk má hodně blízko k jeho předchůdcům, jak Ashlee Vance napsal: „Má to nejlepší od Steva Jobse a Billa Gatese, nicméně zároveň také to nejhorší.“

Kniha ukázala, jak zákeřný může takový člověk být. Neříkám, že nic neumí, ale že z toho co umí, těží maximum a nebojí se jít přes mrtvoly. Měl štěstí, že si ho všimli, lidé mu důvěřují a jeho osud je jako nalinkovaný k tomu, aby dosáhnl toho, po čem tolik touží. Tesle se daří, přesto nejsem o její kořenech přesvědčen. Co by na to říkal Nikola Tesla, který měl smělejší plány a teď se musí v hrobě obracet. Jako největší jeho životní úspěch zatím beru SpaceX, kde jsou výsledky opravdu viditelné a pro lidstvo nejpřínosnější. Nedávno se podařilo vyslat raketu Falcon 9 s nákladem pro ISS a raketa se po oddělení vrátila zpátky na zem. Nic takového jsme od přistání lidí na Měsíci, Hublova teleskopu nebo vozítka Curiosity prostě nezažili. Doufám, že se dožiji toho, kdy lidstvo bude mít svou základnu na Marsu, ať už s přispěním Elona nebo bez něj. Stále si však myslím, že to nedělá pro lidstvo. Já už dávno na lidskou rasu rezignoval, protože války, moc a ničení přírody jsou činy, co bych nechtěl vidět na dalších planetách a pokud to nechce vidět ani on, tak nemůže záchranu lidstva myslet vážně. Přesně těchto věcí je Musk schopný, takže snad to tam nebude řídit. Díky Elone, ale bez tebe. Se svým přístupem a odpovědností si to lidstvo zatím nezaslouží, nejdříve si udělejme pořádek na svém písečku doma. Ale o tom zase jindy :)

Přesto všechno nechci tvrdit, že je to špatný člověk. Obdivuji, co jeho společnosti dokázali. Pro svůj obrázek o Elonu si přečtěte knihu Elon Musk: Tesla, SpaceX a hledání fantastické budoucnosti pochopíte, o čem mluvím. Jsem rád, že jsem do knihy zainvestoval a dozvěděl se něco více. Být Muskem není lehké, ani pro Elona...

PS: Severní Korea k nevoli celého světa včera odpálila termonukleární bombu, tohle chceme šířit do Vesmíru?

Mánie, která se šíří herní komunitou před oficiálním zahájením prodeje nového Grand Theft Auto nezná mezí a není divu, jelikož si to tahle hra bez výjimky zaslouží. Čím blíž je 17. září, tím víc screenshotů a gameplay videí se na internetu objevuje a Rockstar Games se je snaží marně blokovat, ono už půl hodiny po zveřejnění na Youtube je obsah ze strany 2K blokovaný, ale objevují se další a další jako nekonečná vlna. Myslím si, že konec hry zatím na internetu není, aspoň doufám. Čeho se však jedna strana nedočkala, je oznámení tohoto dílu pro počítače. Tím chci říct zatím, jak to bývalo u každého dílu této slavné série. Pojďme zavzpomínat, jak to tehdy bylo. GTA bylo vždy ve vztahu ke konzoli Playstation, což dokazuje první trojrozměrný díl GTA 3, který zahájil premiéru na konzoli od Sony. Necelý rok na to, vyšla hra pro počítače a utkala se tak v souboji s českým titulem MAFIE a GTA 3 díky své popularitě vyhrálo. Osobně mám radši Mafii. Teprve za další rok vyšla na Xbox, což ještě nebyla tak rozšířená konzole jak ji známe dnes. Po deseti letech vyšla verze na mobilní zařízení. Stejný osud čekal nejlepší díl Vice City, který roku 2002 vyšel na Playstation 2, dále Xbox a o rok později pro počítače. Jinak tomu nebylo ani u nejrozlehlejšího dílu San Andreas v roce 2004 a sám pamatuji, jak jsem koupil Playstation magazín, abych získal první desetistránkovou recenzi, a ten mám ještě někde schovaný. Po roce se dočkal Xbox a počítače, všichni byli šťastní a první sága série GTA skončila.

Uběhlo několik let, kdy se o dalším díle vůbec nic nevědělo a z nenadání tu bylo GTA IV, které mění definici žánru moderní městské akce. Ruku v ruce s novým RAGE a Euphoria enginem jsme se vrátili domů, do města Liberty City prožít americký sen Nika, jako se po telefonu chlubí jeho bratr taxikář, Roman. Poprvé za celou dobu GTA sází na hlubší příběh a kontakt s přáteli. Hra vyšla na novou generaci konzolí zároveň a počítače? Žádné předběžné oznámení, za pár měsíců hra běžela i na počítačích, i když start byl ze všech předešlých asi nejvíce pokažený, což museli napravit patche a ani tak to nebyla žádná sláva. Pamatuji, jak jsem získal hru v krámě o den dříve. S tímto dílem se mění pravidla a tradice vydávání nového dílu. První jsou již obě konzole a krátce na to počítače. To je standart, jakého se Rockstar, potažmo Take2 drží zuby nehty, jelikož jim ladí do noty. GTA je jedna z nejdražších, nejprodávanějších a nejvýdělečnějších her na světě bez rozdílu platformy, jehož ekonomika se točí v miliardách. Sám vlastním všechny díly, Vice City dokonce několikrát a kamarád neodolal a kupoval si speciální edici ve Švýcarsku.

Revoluce nebo evoluce pokračuje nadále? Charakterizovat nový díl GTA V, aniž bych jej hrál lze obtížně, přesto lze z ukázek odvodit několik faktů. GTA V pokračuje ve svém stylu, který rozšiřuje obrovským obsahem, jak to tehdy udělalo San Andreas, ale jde mnohem, ale mnohem dále. Tvůrcům se pravděpodobně zalíbila myšlenka vícero hlavních hrdinů, jak s tím experimentovali v datadiscích pro GTA IV a tak je rovnou zakořenili do jádra hry. Můžete hrát téměř, za koho chcete z třech odlišných hrdinů, kteří prožívají svůj život, jehož náhodou se všem zkříží cesta. Vracíme se do známé lokace Los Santos ze San Andreas, čímž nám Rock* lehce naznačuje budoucí díly, které se mohou odehrát ve Vice City a následně zbytku San Andreas. Větší, rozmanitější, zábavnější a hlubší je krátce před vydáním nové Grand Theft Auto. Zásadní otázka však nebyla zodpovězena, vyjde na počítače? Pokud jste přečetli předešlé odstavce, je vám odpověď jistě známa. GTA V se dočkáme na počítače do konce roku 2015. Nikde to není napsáno, nikdo se tím nechlubí, všichni o tom mluví. Tahle taktika Rockstaru funguje, proč by mělo něco měnit, když to tak funguje pokaždé?

Chcete-li přesto nějaká hmatatelnější fakta, máte je mít. Take2 používá engine RAGE, který se poprvé na počítače předvedl v GTA IV a bylo znát, že jde o horký narychlo sežvýkaný port. Od té doby se na konzolích objevilo několik her, třeba Red Dead Redemption, které se počítačové verze nedočkalo. Proč? Nejde o GTA a šlo o novou značku, což by byl riskantní krok. Mezitím se raději pracovalo na optimalizaci enginu RAGE pro osobní počítače a tento krok se zdál být velmi rozumný. Přesvědčit vás může hra L.A. Noire, což je také nová značka a o pokračování se zatím neuvažuje. Přesto vyšla na osobní počítače s kladnou kritikou. 2K si ověřilo, že vývoj na počítače směřuje ve správných kolejích a tak rozhodování o verzi Max Payne 3 pro počítače netrvalo dlouho. Dobře udělali, další pecka za poslední roky byla na spadnutí. Ba co víc, hra se skvěle hýbala a fungovala bez obtíží (až na chybějící podporu poměru stran 16:10, pzn. Autora). Máme tedy již vyladěný engine, proč jej nechat ležet ladem, pojďme vydat GTA V na počítače co nejdřív. Takhle to muselo vypadat v Rockstaru. Nepovedený start se již opakovat nebude.

Pirátství se bát nemusí, jelikož GTA V se objeví s velkou pravděpodobností na Steamu a součástí hry je GTA Online, které bude pirátům nepřípustné. Piráti hru tak nebo tak seženou, již dnes je možné hru hrát na konzolích, proto tolik materiálů. Během roku došlo v mnoha obchodech k úniku informací, když zveřejnili informace o platformách, mezi nimiž se objevilo PC, a museli jej stáhnout. Bylo toho hodně, kdo si tedy stále klade otázku, zda opravdu na počítače bude, tomu není pomoci nebo ať se koukne na Wiki :)

Do vydání nového Maxe zbývá ještě nějaký čas, možná proto dostalo studio Remedy od Microsoftu zelenou k vydání této temné adventury na počítače. Hra na konzole vyšla před dvěma lety, to je doba, kdy většina her zestárne jak po technické stránce, tak hratelné, což však u této hry neplatí. Příběh se točí kolem spisovatele detektivních románů Alana Waka, který dostal smlouvu na svou novou knihu, avšak má to jeden zásadní háček, nenapsal ještě ani slovo. Jeho žena Alice tomu nedokáže přihlížet, proto se společně rozhodnou odcestovat do klidného městečka Bright Falls. Z krásného snu se však záhy stane horor o přežití.

Alice záhadně zmizí a Alan, ač se snaží, nedokáže si dát svoje myšlenky dohromady. Je pohlcen temnotou a to je teprve začátek jeho výpravy do zákoutí městečka. Pro lepší atmosféru je hra stejně jako seriály rozdělena do epizod shrnující děj a komentář samotného spisovatele. Každá nová epizoda začíná flashbackem, takže i po delší době hraní nezapomenete na předešlou akci. I když může mít hráč pocit volnosti, hra má pouze a vždy jednu správnou cestu bez ohledu na rozlohu. S tím souvisí i skvělé naskriptování, jelikož mají tvůrci hráče právě tam, kde se jim to nejvíc hodí a budete některými momenty opravdu překvapeni. Aby hráč nebyl frustrovaný z neustálého pokroku ve hře, je hra obohacena o minihry, jízdu v automobilech nebo pasáže, kde budete bojovat po boku svých přátel. Ale ani oni nejsou nesmrtelní a umírají vám před rukama, aniž byste mohli zakročit.

Hlavním mechanismem hry je mít po ruce světlo a je jedno jestli pouliční světlo, svítilnu nebo denní světlo a zničit tak temnotu, která se ve hře nachází v podobě zmutovaných vesničanů, ptáků, živých strojů a tajemné síly podobné tornádu. Nikdy netušíte, odkud se tyto bestie můžou objevit. Díky tomu vás strach drží při životě. Pro Alana není ani tak důležitý zásobník do zbraně, jako zásoba baterií, díky kterým můžete zničit ochranu temných nepřátel a následně je zlikvidovat revolverem, brokovnicí, no prostě co budete mít po ruce. Pro větší skupinky s pistolí moc nezmůžete, proto se hodí mít v zásobě světlice nebo omračující granát, na který jsou nepřátele krátcí.

Části za denní doby jsou většinou o přesunu z jednoho místa na druhé nebo obsahují rozhovory s důležitými postavami. Díky velké viditelnosti můžete ohodnotit skvělé zpracovanou grafiku prostředí, která i po letech vypadá stále aktuálně. Oproti konzolím má počítačová verze lepší rozlišení a textury. Možná si pamatujete, jak Intel prezentoval možnosti využití vícejádrových procesorů (tehdy dvoujádrových) a dnes tu máme osmijádra. Skvělé podaná atmosféra je podtržena ještě lepšími zvuky a soundtrackem. Alan Wake, i když přichází pozdě, stále dokáže překvapit a dostat do hráčovy přízně, hra v základu obsahuje všechny přídavky, což je o důvod více mít tuto hru. Tímto to nekončí, již se chystá menší pokračování a stále tu máme Maxe Payna!

Přihlásit se k odběru: Příspěvky ( Atom )

Kia Motors Slovensko

Projekt Downgrade

Na kolik takový "downgrade" vychází?

Výsledky měření

Fotky

Jak jsem se dostal do Google?

Kia Cee'd SportsWagon

Proč chce Elon Musk zachránit lidstvo?

Grand Theft Auto 5 na PC bude!

Alan Wake

Oblíbené